Karel Machač poskytl rozsáhlý rozhovor pro Českolipský deník.

Na úvod bych se chtěl zeptat, jak jste zatím spokojený s výsledky mládeže FK Arsenal v probíhajícím ročníku?

Výsledky řešíme pouze u dvou mládežnických týmů – U19 a U15. Je to z toto důvodu, že U19 hraje třetí dorosteneckou ligu, což je soutěž, o kterou bychom neradi přišli. Byl bych rád, kdyby měl tým U 19 o pár bodů více, ale soutěž je stále na začátku a věřím, že po třiceti kolech bude mít tým dostatek bodů na záchranu v soutěži. Tým starších žáků má velmi náročný úkol, protože podle jeho umístění se bude rozhodovat i o udržení v soutěži všech ostatních žákovských týmů, tedy U14, U13 a U12. Pokud bude na sestupovém místě tým U 15, sestoupí všechny žákovské týmy, které hrají druhou ligu. Věřím, že to dokážeme.

Když jsem se spolu bavili naposledy, byl jste šéf mládeže, nyní je to ale Pavel Hradiský. Jste místopředseda klubu a sekretář mládeže. Co všechno máte na starosti?

Jako sekretář mládeže mám na starost vše ohledně organizace a zajištění tréninkového procesu, dopravu na utkání, tréninkových ploch, jednání o přestupech, registrace hráčů, dotační tituly. Je toho opravdu hodně. Pavel Hradiský má na starost sportovní stránku, metodiku klubu, sportovní přípravu jednotlivých týmů, zajištění přípravných utkání v letním a zimním období. Oba samozřejmě komunikujeme se všemi trenéry mládeže. FK Arsenal má aktuálně 29 trenérů mládeže, 11 týmů mládeže a přibližně 200 dětí, je to taková malá firma (smích). Pavel Hradiský činnost vykonává na plný úvazek, já po pracovní době. Zatím to zvládáme, ale za těch 15 let, co se kolem toho pohybuji mám pocit, že práce je stále více a více (smích).

Jak spolupracují oba týmy dospělých právě s mládežnickými celky? Právě v rezervě působí hromada vašich dorostenců…

Kádr B týmu se po postupu do I.A třídy tak stabilizoval, že má aktuálně více než dvacet hráčů. Je tedy zcela soběstačný a spolupráce s A týmem probíhá v jednotkách hráčů. Máte pravdu, v kádru B týmu se dá napočítat nejméně patnáct hráčů, kteří zde prošli našimi dorosteneckými týmy.

Je v klubu znát stopa Josefa Csaplára, sportovního ředitele klubu? Jak moc se zajímá o mládež?

Pan Csaplár je v klubu tři měsíce, to je velice krátká doba na nějaké velké hodnocení. Jeho stopa je samozřejmě znát. O mládež se zajímá velmi intenzívně, ihned po svém nástupu do funkce nastavil několik změn v tréninkovém procesu mládeže. Velký důraz klade zejména na větší kvalitu při práci s míčem, pohybovou průpravu nebo speciální tréninky pro rozvoj herních dovedností jednotlivců.

Dorostenecké týmy jsou u menších klubů luxusem. Myslíte si, že můžou dorostenecké týmy na okrese přibývat?

V současnosti týmy těží z toho, že v dorostenecké kategorii jsou silné ročníky 2007, 2008 a 2009. To se může v dalších letech zhoršit, ale také zlepšit. Je na nás všech, abychom pro hráče této kategorie vytvořili takové podmínky, aby u fotbalu vydrželi a aby je bavil. Sestavit soutěž dorostu na okrese je velice těžké. Navíc, když je soutěž krajského přeboru dorostu otevřená a nesestupuje se z ní. Aktuálně je na okrese čtrnáct dorosteneckých týmů od třetí ligy až po okresní přebor. Myslím že to není špatné a pokud je zájem, neměl by se najít fotbalista dorosteneckého věku, který by neměl kde hrát.

Řada klubů z Českolipska má starší žáky, ale právě ten dorost chybí. Není tajemstvím, že ti nejlepší jdou právě k vám do dorostu, aby měli kde hrát. Jak je tady nastavená spolupráce?

Spolupráce s kluby je podle mě na dobré úrovni. Na okrese se nenajde klub, který by v případě zájmu talentovaného hráče a jeho rodičů někomu bránil zahrát si vyšší soutěž. Samozřejmě to není pro každého. Je to trénink čtyřikrát týdně a víkendový výjezd třeba do Sokolova nebo Karlových Varů, který obnáší cestování na dvanáct hodin. Vyžaduje to velkou oddanost fotbalu. Pak je zde ještě další hledisko. pokud hráč přijde třeba až do staršího dorostu, je složité se adaptovat. Za mě je ideální, pokud je zde hráč například od U 13 a na vyšší soutěž se připravují postupně tréninkovým procesem a kvalitními zápasy ve druhé žákovské lize.

Jak těžké je v téhle době práce s mladými hráči?

Dobrá otázka. Já nevidím rozdíl mezi dnešními mladými a mladými třeba z mojí generace. Vše závisí na tom, jak dobrý je trenér, jaká je osobnost a jaký respekt si u hráčů získá. Samozřejmě dnešní mládež má zcela jiné možnosti trávení volného času, ale pokud dokáže trenér zaujmout a je dobrá kabina, je to dnes stejné jako před čtyřiceti lety.
Já si velmi vážím dnešních mladých právě proto, že se i přes lákadla dnešní doby vydali na dráhu sportovce a drtivá většina z nich jsou slušní kluci.

Letos jste získali statut Klubová akademie mládeže. Co to pro vás znamená do další práce?

Díky tomu, že jsme získali statut Klubové akademie si můžeme dovolit jedenáct mládežnických týmů. Z toho více než polovina hraje republikové soutěže. Máme 29 trenérů, kteří se jim ve svém volném čase po práci věnují. Je potřeba splnit celkem náročná kritéria, s kterými je spojena finanční dotace od fotbalové asociace. Jenom pro zajímavost je to rozsah mládežnické základny, dosažené vzdělání trenérů, počet hráčů vychovaných pro ligové týmy a klubové akademie, infrastruktura klubu a v neposlední řadě soutěže, které hrajete. Většinu takto získaných prostředků používáme na odměny trenérům mládeže, protože bez nich bychom tohoto úspěchu nedosáhli.

Co jsem tedy pochopil, tak problém s trenéry rozhodně nemáte, je to tak?

Trenérů není nikdy dost, ale jak jsem již zmínil, máme 29 trenérů. To je neuvěřitelné číslo. Když jsem začínal ve funkci šéftrenéra, měli jsme jich čtrnáct. Těchto lidí si opravdu velmi vážím. Dělají neskutečně záslužnou činnost, pomáhají mladým lidem vyplňovat jejich volný čas, plnit jejich sportovní sny. Myslím, že kluci ale i holky, kteří prošli Arsenalem, budou mít určitě na co vzpomínat. Sport přináší lidem radost, smutek, emoce, zábavu, přátelství, zážitky. Prostě vše, co se jim bude v životě hodit.

Prozradíte, jak přesně děláte nábory?

Máme v klubu otevřený celoroční nábor, každý má u nás dveře otevřené a muže si přijít kdykoliv vyzkoušet trénink ve své kategorii. Vzhledem k tomu, že dnešní děti se už nepohybují na pláckách u domu, kde se v minulosti objevilo mnoho talentů a hráč mohl s fotbalem začít třeba v deseti letech, je dobré být v klubu co nejdříve.